Fotoreport z Lunchmeat Festivalu s Nosaj Thing

Line-up se skládal především ze dvou sekcí – Spanish Showcase, představující originální španělské audiovizuální projekty a Redbull Music Academy, každoroční akce podporující nadějné nové producenty, která se letos odehrála v Londýně a vyvrcholila sérií vystoupení. Zúčastnil jsem se jenom finálního večera, kdy měl vystoupit hlavní headliner Nosaj Thing a tak bohužel nemůžu hodnotit předchozí dny, což je škoda hlavně kvůli pátečnímu vystoupení dubstepové Ikoniky. Přesto je třeba hned začátkem zmínit jistou rozladěnost nad množstvím návštěvníků během workshopů a přednášek, které měly tvořit jednu ze stěžejních součástí festivalu. Sobotní přednášky začínaly v 16:00, ještě v sedm hodin se ale počet návštěvníků nevyšplhal moc přes desítku. S postupujícím časem se sice klub začal plnit, přesto ale celková účast rozhodně nebyla taková, jakou by si Lunchmeat zasloužil.

Přednáška španělského VJ Enttera byla především přehlídkou jeho 8-bitových klipů, které se ztvárněním pohybovaly od nejjednodušších poletujících bodů až po hraná videa rozložená na sprity. Nejzajímavější bylo následující vystoupení Aalta, člena francouzské skupiny AntiVJ. Ta rezignovala na obyčejné promítání obrázků na plátno a pracuje s architekturou celého prostoru stage. Aalto tak pro Nosaj Thinga postavil pult a stěnu složené z malých bílých kostek, na které promítal světlo a barvy různé intenzity. Fascinující hra světla a stínů patřila k nejnezapomenutelnějším momentům večera. Pár videí od AntiDJ si můžete prohlédnout na webu festivalu, chybí tam ale jejich vůbec nejpůsobivější projekt z korejského Songdo. Poté dvojice 8-bitových producentů Yes, Robot předvedla, na čem hrají a sérii přenášek ukončil krátký rozhovor s Ad Bourkem a kidkanevilem, kteří popsali své bezprostřední dojmy z Redbull Music Academy.

Hlavní stage poté s jistým časovým skluzem obsadil Jahbitat z Barcelony, který kromě notebooku při svém vystoupení hrál na kytaru a zpíval. Pomalé ambientní a noisové pasáže, které se občas obešly kompletně bez beatů, byly ale na začátek večera možná až příliš posluchačsky náročné. Zaujal mě tak hlavně VJ No-Domain a jeho po poušti poletující diamanty. Následovali další španělští reprezentanti The Stereovideo Project, kteří svou show postavili hlavně na stereoskopických projekcích (u vstupu se rozdávaly 3D brýle). Bohužel ale šlo vidět, že se jedná především o VJe a hudební stránka jejich vystoupení byla docela nevýrazná a nepříliš zajímavá.

Ital Ad Bourke, který do Prahy přijel přímo z londýnské Redbull Music Academy svůj set postavil hlavně na produkci plné hlubokých bassů, která má blízko ke zvuku současného glitch-hopu z okolí Los Angeles. Na kontě má zatím jen jeden beat tape, rozhodně se ale jedná o producenta s potenciálem do budoucna. Na plátně ho provázel tuzemský VJ Kolouch, jehož vizuálům dominovali žlutočerní motýli a létající talíře v lese. Bourka vystřídal kidkanevil, britský hip-hopový producent, který letos vydal skvělé album Basho Basho. Škoda, že z něj zahrál relativně málo a ve svém setu pouštěl hlavně cizí věci – začal u wonky (HudMo, Rustie, Dorian Concept), pokračoval přes grime a dubstep (Terror Danjah, Joker) a kdyby neskončil u tuctového D'n'B a raggae (?!), odnášel bych si z něj jedině dobrý dojem. Doprovod mu dělal Initi, který po plátně přejížděl malířským válečkem se senzorem a psal různá hesla, se kterými potom digitálně manipuloval. Působivé.

Jednoznačně nejlepší ale bylo vystoupení Nosaj Thinga. Ten loni přišel s vysoce ceněným albem Drift a jeho unikátní zvuk patří mezi to nejlepší ze současného Los Angeleského alternativního hip-hopu. K beatům, které nemají daleko k dubstepu, s oblibou přidává klávesy a chorály. Poměrně komorně znějící Drift byl naživo až nečekaně dynamický a našlapaný. Výše popsaný vizuální doprovod Aalta pak hudbu skvěle doplňoval a právě tento bod večera naplnil heslo festivalu "Pure Audiovisual Extravaganza". Následující polští C.H.District byli ale naopak zatraceně nudní a 8-bitové Yes, Robot jsem kvůli stále se zvětšujícímu skluzu v programu už bohužel neviděl. Lunchmeat jako festival určitě do budoucna má potenciál, přimlouval bych se ale za menší počet (kvalitních) interpretů i dní, v tomto případě by to znamenalo intenzivnější zážitek.

Vice fotografií a videí hledejte níže.