Slam Poetry 2010

Jak ses dostal ke slamu?

Na jaře roku 2009 jsem úplně náhodou narazil tady na fakultě na leták, v kterém oznamovali, že zde proběhne taková akce, jmenovala se slam poetry a byl to její první ročník na FSS. Já jsem předtím o tom něco málo zaslechl, že je to nějaké básnické zápolení, nevěděl jsem přesně o co jde, protože jsem to nikdy nenavštívil,vlastně jak se teď zpětně ohlížím, tak si uvědomuju,že jsem na slamu nikdy nebyl jako divák. Nicméně když jsem si přečetl ten leták, tak asi za pět dní se to mělo pořádat, tak jsem se podíval na internet na českou špičku, na nejuznávanější český slamery, řekl jsem si, že jsou dobří, ale že ta laťka není tak vysoko, abych si to nemohl troufnout taky zkusit, no a za těch pět dní jsem šel na slam, kde jsem vyhrál regionální kolo FSS.

Co tě k tomu motivovalo?

První slam, co jsem dělal, nebyl kvalifikační, tam se nedalo nikam postoupit a výhry byly nějaké lístky do divadla, takže žádná finanční motivace tam nebyla. Ale jde spíš o to, že já od malička píšu nějakým způsobem poezii a přišlo mi to jako taková zajímavá forma prezentace svých textů. Dneska se dá slamovat, ale taková ta klasická poezie je pro většinu lidí úplně mrtvá, zatím co slam, částečně autorský přednes a částečně stand-up comedy, je o pobavení lidí, o humoru a je to to živější a aktuálnější než poezie napsaná ve sbírce, je to něco nového, něco, co víc zapadá do současné doby.

A svoje verše publikuješ ještě někde nebo se orientuješ výhradně na slam?

Píšu spoustu žánrů, poezii všeho druhu, ale ne jen ji, zkouším i prózu. Co se týče slamu, tam je to takový specifický, tam je potřeba se soustředit hodně na humor, texty musí být okamžitě pochopitelné, tam v nich člověk nemůže hledat nějaké hlubší myšlenky, protože to přednáší, říká nahlas a publikum to musí během půl vteřiny pochopit.

Jak tvoříš?

Takže já třeba dám příklad: když mě napadne nějaké dvojverší, vtipné, které by bylo použitelné ve slamu, tak si ho zapíšu do deníku. Dál když se mi někdy líbí nějaký slam, tak si ho projdu, kouknu se, co mi to dalo a nějakým způsobem se na tom snažím pracovat, rozvézt to dál.

Takže tvoříš takovou nenásilnou formou, dá se říct?

Ono to chodí samo, měl jsem takové období, kdy jsem psal básničky, které byly podobné francouzské galantní poezii, to je 17. - 18.století, kdy básníci psali básničky ženám s takovým humorem a tragikomičností, což se mi hrozně líbilo a inspirovali mě pro spousty podobných textů a ty jsou výborně využitelné při slamu, protože nejsou složité, jsou vtipné a útočí na takové ty základní symboly- na sex a alkohol. Předělávám svoje básně, které se do toho hodí.

Jak z těch svých básní vybíráš ty, které si vybereš pro slam? Pomocí kamarádů?

Já tak celkově mám se sdílením těch svých básní problém, nikomu je v zásadě neukazuju.

Tak to je docela extrém.

Já vím, ale je to příjmené, když se to na jevišti líbí a taky trochu návykové. V podstatě jsem strašně introvertní, ale přinutím se přihlásit se do něčeho takového a pak už neuteču. Básničky chodí samy, něco vzniká i na podiu, zaleží podle toho, jak se vyvíjí situace, když dojde k nějakému kontaktu s publikem,který mi asociuje nějaký starší text a ten se v tu chvíli nehodí, udělám na něj variaci nebo vymyslím něco nového.Ale když to nevyplyne, tak ho prostě neřeknu.

Máš nějaké oblíbeného českého slamera, který tě nejvíc inspiruje?

Já bych neřekl,že by mě někdo přímo inspiroval. Hodně obdivuju Kubu Folla za to, že to zvládá improvizovat celý 3 minuty. Osobně si nedokážu představit jít na to podium a nemít v rukávě vůbec nic. Nejlepší slamy však podle mě dělá Honza Jílek. Dokáže si hrát s češtinou, improvizace je výborná, je to napůl herectví, napůl bavičství, ale jeho verše - to je excelentní práce s češtinou. Já taky hrozně rád využívám přísloví a různá klišé, ustálené výrazy, protože to je svým způsobem nejaktuálnější..

Jaký si myslíš, že je rozdíl mezi loňským (nezpoplatnělým) kolem a letošním?

Ten hlavní rozdíl byl, že tam bylo tepleji. Což je na jednu stranu dobře ,na druhou stranu se v Alfa pasáží publikum zahřívalo grogem a svařákem a všichni už byli takoví omámení, popití a v příjemné náladě, takže možná byli méně kritičtí. A když něco děláš v Domě umění, tak se předpokládá, že zpoplatnění je logický, mně těch 50 Kč vstupného nepřišlo tak strašné. Myslím si, že lidi by neměli platit za to, co dostanou, ale že to musí někdo zorganizovat.

Máš do budoucna nějaké umělecké cíle?

Chtěl bych vyhrát národní kolo, protože si přeju zaplatit poplatky za studium, což je mimochodem důvod, proč jsem tam byl i vloni, jenže to mi úplně nevyšlo. Na druhou stranu jsem se tam potkal s Vladimírem Vacátkem, který to jednou vyhrál, dali jsme se do řeči a zjistili jme, že jsme tam oba z toho důvodu, že potřebujeme zaplatit poplatky. Výhra by mi strašně ulehčila situaci, protože člověk musí taky myslet na prachy. Samozřejmě bych to chtěl vyhrát, abych mohl říct, že jsem vyhrál, ale jde taky o to, abych z tý akce odcházel spokojený sám se sebou.

Do tebe by kamarádi asi neřekli, že píšeš poezii, že?

Moji kamarádi ani nevědí, že ji píšu. Já jsem vyrůstal v okruhu lidí, kde nikdo neměl žádný vztah k literatuře, většinou nečetli knížky. První báseň jsem dal někomu číst až v 20, 21 letech, i když jsem psal od 13. Publikoval jsem na literární servery pod jiným jménem.

Proč?

Jméno mi nepřišlo tak důležité, ani jsem se nebál reakce, já prostě nerad někde dávám své jméno. Nevím proč. Do dneška ještě někdy publikuju pod přezdívkama, záleží na míře, jak je to osobní. Třeba slamy jsou jen takový písničky, říkánky, sexuální narážky, ale v podstatě je to takové strašně jednoduché, ne že by to nebylo opravdové, ale není to takové niterné odhalení jako poezie.

Koho si v mládí četl?

Já jsem velmi málo četl, začal jsem psát básničky dřív než jsem si nějakou přečetl, neměl jsem moc dobrý vztah ke knihám. Nehledal jsem si v nich, co je to být básník, ale spíš jsem se jím snažil stát, abych to poznal sám. A obecně nesnáším romány, takže teď čtu výhradně básničky a kdybych měl říct nějaký jméno, tak je to Nezval a ta parta okolo. Dál třeba Egon Bondy.

Egona Bondyho bych do tebe neřekla.

Právě, ve mně se perou různé věci, různé pohledy, mám rád takovou tu surovost, ono je to totiž přirozené, nemám rád načechraný typy básníků, co používají co nejvíc metafor a symbolů, zatímco třeba Bondy je opravdový.

Poslední otázka- půjdeš na další Factory Fashion Market?

Na co?

Řekni jo.

Jo,půjdu.