Božský Špalíček, ale nejvíce se mi líbilo v pekle

Včera po poledni jsme vyrazili na výlet, jehož cílem byl poslední den festivalu Valašský Špalíček, z Brna jsme to vzali prostě stopem.

Na nádvoří ve Valašském Meziříčí jsme dorazili před osmou hodinou, pódium už bylo připraveno k vystoupení irské písničkářky jménem Rebecca Collins. Pozdravili jsme se s přáteli, prošli se zámkem, dali si něco k pití a poflakovali se. Minulo vystoupení Rebeccy, hudebně mě vystoupení příliš nezaujalo, možná jsem byl příliš roztěkaný, nevím, nelze však opomenout, že Rebecca je hezká ženská. Foto níže.

Na návštěvnících festivalu bylo znát, že přišli na Jaromíra Nohavicu. Jeho vystoupení se mělo počít s úderem dvacáté první hodiny. Hodiny však neudeřily, zastavil se čas, přišel bůh z nedaleké Ostravy, zhasly se světla, na nádvoří se přestalo točit pivo i grilovat, fotografové měli hodinu a půl přestávku.

Božským zásahem nastaly ideální podmínky pro očekávaný koncert. Jarek není slavík, Jarek je bůh. Zahrál průřez svou tvorbou, zazněly písně z nového Ikara i Pražské Pálené, slyšet bylo Mikymauze i Kometu, písně milenecké i hospodsky divoké. Vystoupení mělo podle harmonogramu trvat hodinu a čtvrt, pan Nohavica však v druhé půli svého vystoupení prohlásil, že se mu ve Valašském Meziříčí líbí a že by si rád zahrál trochu déle. A stalo se. Dopředu avizovanou tečkou byla píseň Fotbal.

Na hlavním pódiu pak pokračovali afričtí Aly Keita Trio. Rytmicky a zvukově velmi zajímavá hudba, prostor před pódiem však byl upraven k sezení, což značně bránilo propuknutí zábavy.

Peklo však mělo vypuknout těsně po půlnoci v prostorách M-klubu, k hraní byli připraveni The Pale, elegáni z Irska, pět muzikantů v čele se zpěvákem a kytaristou Matthew Devereuxem, který mi svým vzezřením a charismatem připomínal Maria Feinberga z Narvanů, druhým, velmi zajímavým, hlasem zpěv doplňoval Shane Wearen, zároveň hráč na mandolíně. Jistotou na base byl klidný Darren Flynn, rytmiku udával Aidan O'Grady, klávesový doprovod, který byl dle mého slyšet málo, obstarala tajemná Cathy Byrne.Červené košile, ska rytmy a neuvěřitelný zvuk mandolíny, skoro jako Beatles znějící dvojzpěvy, nespoutanost, show, prostě paráda – The Pale. Video a foto niže.

Celkově odhadem něco mezi tisícem až patnácti sty návštěvníky, vcelku dlouhé řady na pivo, pohodová atmosféra a příjemný zážitek.

Zbývalo už jenom dostopovat do Brna.