Dvojčata recenzují Hrachovku 2008

Do Hrachovce jsme dorazily krátce po poledni, natěšené hezkým počasím, ale hlavně přehozením festivalového areálu se stanovým městečkem. Když jsme byly na Hrachovce poprvé, tohle umístění krásně fungovalo. Rychle jsme postavily stan a vydaly se do areálu. Už směrem ke vstupu jsme zjistily, že travička zelená asi letos nebude… Při stavění podií totiž pršelo a areál se tak pod koly aut rozjezdil a změnil se na oraniště. Navíc začalo zase pršet, tak jsme se schovaly k holkám do infostánku a pomáhaly stříhat aktuální program (ať jsme taky trochu užitečné). Ještě než začala hrát první kapela, šly jsme se do stanu převléct, protože sukně a žabky nejdou ruku v ruce s blátem.

Do areálu jsme se už vracely ve slušivých pláštěnkách za zvuku kapely Post-it. Mezi oběma pódii byl dlouhý krycí stan, primárně určený lidem při autogramiádách. Notně jsme jeho prostoru využívaly i když žádná kapela podpisy nerozdávala, protože jsme z něj viděly na obě pódia a zároveň jsme byly v suchu - no neberte to! Belgická kapela Attica zněla zajímavě, ale déšť byl nejspíš silnější než jejich hudba, protože je před pódiem sledovala jen hrstka návštěvníků. Při vystoupení Skyline jakoby divákům přestal déšť vadit a koncert si pořádně užívali. Musíme říct, že mezi ty užívající jsme se řadily i my. Nová zpěvačka Marka Rybin do kapely opravdu dobře zapadla a jejich koncerty mají výborný drajv. Na druhé stage už zpívala Wotienke, holandská zpěvačka doprovázená kapelou složenou z místních hudebníků a našich kamarádů. Jejich hudba dostala rockovější punc. Nevíme jestli to bylo tím, že kontrabas je u doktora a nahradila ho baskytara, ale změna to je rozhodně k lepšímu a koncert byl skvělý. Následovaly kapely, které nesmí na žádném pořádném festivalu chybět: Vypsaná fixa s obměněným playlistem, MIG 21 s vždy zábavným Jirkou Macháčkem a Wohnouti s vtipnou taneční vložkou na konci. Mezi těmito kapelami jsme vždy odbíhaly na Zoo Stage, kde hrál Pavel Kučera – zástupce The Fakes.

Nesmíme zapomenout zmínit valmezské výtečníky Elektrick Mann, tradiční vystupující na Hrachovce. Jako vždy se na jejich přisprostlé vystoupení přišlo podívat hodně lidí. Třešničkou na dortu bylo pro nás vystoupení kapely Sunshine, která byla jako vždy super! Unavené z cesty a z prvního festivalového dne, vydaly jsme se do stanu na zasloužený spánek a doufaly, že se počasí druhý den umoudří.

Večerní modlitby za krásné počasí byly vyslyšeny a sobotní ráno nás ve stanovém městečku přivítalo sluncem, které bylo všemi návštěvníky horlivě očekáváno.V pátek se nám podařilo zašpinit tak, že dopolední úkol zněl jasně: ,,Zbav se bahna jak nejlépe dokážeš." Zvládly jsme ho skvěle, i když práce to byla k nezaplacení. Po ranní hygieně, která musela proběhnout pod PETkovým kohoutkem, protože ve stanovém městečku nebyla ani kapka pitné vody, jsme se s prázdným žaludkem vydaly do areálu a čekaly jsme, s jakým povrchem nás přivítá. Byl stejný jako v pátek večer, akorát, že začal pomalu a jistě vysychat a taky méně smrdět, ale protože jsme holky z dědiny, tak nás taková maličkost odradit nemohla. Naše první kroky směřovaly ke stánku se smaženými pochutinami. Rozhodovaly jsme se mezi pečeným kuřátkem a bramborákem, ale protože kuře mělo být hotové až za dvacet minut a žaludky nám už hlásily pohotovostní stav, daly jsme přednost bramboráku. Zde jsme ale narazily a měly jsme se řídit pravidlem kdo si počká, ten se dočká. Bramborák z kterého kapal olej byl spíše nepoživatelný a musely jsme ho spláchnout velkým množstvím piva. Ale co my víme, třeba to byl marketingový tah od Radegastu.

Tento oběd už jsme absolvovaly za vybraných veršů písničkáře Záviše, který sobotní program na Stage 1 zahajoval. Nutno poznamenat, že před příchodem do areálu jsme obdržely okopírované změny v programu, které nás dnes čekaly. K našemu zklamání byl vyřazen Xavier Baumaxa a slovenská Para, na které jsme se těšily. Ať už pořadatele vedlo k tomuto kroku cokoli, je to věc, která návštěvníky rozlítí a protože jsme byly taky obyčejné návštěvnice, trošku rozhořčené jsme byly taky. Ne však natolik, abychom si pak naše rozhořčené srdíčko vylévaly nepřiměřeným způsobem na fóru. Jako další vystupovali na hlavní stage naši staří známí UDG. I když jejich hudba spíše roztetelí teenagerské středoškolačky, i my jsme si zaskákaly a zazpívaly v předních řadách. Potom, co se po prohlášení zpěváka kapely, že Hrachovka je jedním z jejich nejoblíbenějších festivalů, ozvalo: "No jasně, stejně tak jako ostatní festivaly že?" je nutno říci, že zpěvákova slova byla naprosto pravdivá. Neboť pořadatelé jako první dali kapele UDG nějaký slušný čas vystoupení a oni si ho vždycky zde pořádně užijí. To, co se dělo na druhém pódiu nemůžeme posoudit, pouze můžeme říct, že vystoupily kapely Tokamak, Pop-porn a ska-čkový Volant.

My se soustředily na stage 1, kde po UDG vystupovali námi očekávání brněnští, ale především z X Factoru známí, performeři All X. Nevíme jak ostatní návštěvníky, ale nás jejich neotřelá show strhla a na pražáky – brňáky jsme si skvěle zaskákaly. Podařilo se nám tyto chlapce před jejich odjezdem zastihnout, prohodit pár nenucených slov a zvěčnit se na fotce. Protože naše žaludky potřebovaly opět trošku zvednout náladu, neodmítly jsme nabídku našeho kamaráda na malý předstanový piknik a odebraly se z areálu pryč. Probrali jsme dosavadní dění festivalu, doslova sežraly kamarádovi jeho zásoby a vydali se podívat jak to teda hraje Ivanu Mládkovi po všech těch letech. Překvapilo nás zaplněné publikum a to především střední generací, která neváhala na Mládka a metalový večer zamířit. Pan Mládek a jeho band není zrovna šálek naší kávy a metal už vůbec ne, tak jsme se na další program odebraly přes mostek odvahy do prostoru Zoo Stage, kde už rozjížděli žhavými tanečními hity svou disko párty brněnská partička Greatest Hits Collective. Tady jsme pařily dá se říci až do okamžiku, kdy se na stage 2 začala chystat slovenská kapela Lavagance. I když hrála na více festivalech, které jsme letos navštívily, viděly jsme ji poprvé a naprosto nás dostala. Doufáme, že na ni na některém ze zbývajících festivalů opět narazíme. Na největší taháky večera – finskou kapelu Waltari a britskou legendu Napalm Death jsme se šly jen ze zvědavosti mrknout a zůstalo opravdu jen u mrknutí a my se vrátily na Zoo stage. Povedenou tečkou za festivalem pro nás bylo vystoupení elektronického projektu Midi Lidi.

Ráno rychlé balení stanu, odjezd na vlakové nádraží a tradá domů. Jsme zvědavé, co nás čeká na Hrachovce příští rok… Ale Hrachovko, díky!