Ozvěny ptáků: inscenace o hledání svobody v nesvobodném světě
- Redakce
- 22. 6.
- Minut čtení: 4
Ve středu 24. června 2026 se v Praze uskuteční vzpomínkový program věnovaný Vlastimilu Harapesovi, který by letos oslavil 80. narozeniny. Jeho součástí bude mj. uložení ostatků tohoto geniálního tanečníka na Vyšehradském hřbitově. A právě v tento den se v Praze na open-air scéně před Werichovou vilou odehraje také inscenace Ozvěny ptáků, která je jakousi divadelní poctou Josefu Topolovi a Vlastimilu Harapesovi.
Jde o multižánrovou inscenaci ProARTCompany, kterou režíroval ředitel tohoto spolku, tanečník, choreograf a lektor Martin Dvořák. „Inscenovat Ozvěny ptáků jsem se rozhodl po smrti Jana Kačera a posléze i Vlastimila Harapese. Jejich životy a osudy mě dovedly k postavě Josefa Topola, jehož svět se mi postupně odkrýval. A současně mi nabízel inspiraci i pro můj vlastní život a práci. Spojení divadla a tance se tu ukázalo jako zcela přirozené a nenásilné,“ říká o tom, co ho vedlo k vytvoření této jedinečné performance.
V Ozvěnách ptáků jako inscenačním tvaru se snoubí slovo, hudba, tanec a divadlo. Proto bylo třeba obsadit do ní umělce, kteří ovládají tyto rozličné múzické disciplíny. „Protagonisty vybírám instinktivně a často je to běh na dlouhou trať. Ne každé původní obsazení doběhne do cílové rovinky. I tady tomu bylo tak. Nicméně Zbyšek Humpolec potřeboval velký herecký úkol a tady se mu naskytl, i když možná sám na začátku nevěděl, co mu role nabízí a kam ho přivede. Adam Zvonař zde objevil nový svět, který mu kamenné divadlo nemohlo nabídnout. Myslím, že je v něm šťastný. Daniela Hanelová je inspirující bytostí pro každý můj projekt stejně jako vybraní hosté Rosťa Novák, Aleš Procházka, Petr Kubes anebo nově přizvaný Jaromír Strahovský. Pro mne je to představení, které jsem takto zamýšlel a zrodilo se samo,“ prozrazuje více o obsazení tohoto projektu Martin Dvořák. I on je jedním z tanečníků, kteří se v této inscenaci vyjadřují nejen pohybem, ale i mluveným slovem.
Ozvěny ptáků jsou silnou uměleckou výpovědí o osobním příběhu jednoho z našich nejlepších spisovatelů a dramatiků, Josefu Topolovi. Jsou ozvěnami hlubokých myšlenek ukrytých v často syrových verších jeho básní, ale také rezonancí jeho bolavé a místy rozervané duše a odrazem jeho velkého srdce. Tohoto básníka ztvárňuje velmi přesvědčivě herec Zbyšek Humpolec. „Hrát Topola je pro mě jistou výzvou. Předat divákovi ten vnitřní život a udržet si jeho pozornost vyžaduje velkou citovou investici. Uchopit postavu Josefa Topola bylo poměrně těžké. Není to totiž primárně divadelní text. Nejsou tam dialogy. Kolikrát jsme museli na určité pasáže vymyslet situace a okolnosti, a pak na ně aplikovat samotný text,“ popisuje zkoušení inscenace a následné hraní charakterově komplikované osobnosti, jakou je bezesporu Topol, Zbyšek Humpolec.
Mimořádný umělec Josef Topol byl člověkem, jehož identitu zásadní měrou tvořily a určovaly hodnoty, které vyznával, osobní vztahy, jimž přikládal velkou váhu, režim, v němž žil, a v neposlední řadě jeho vlastní tvorba. Byl to životem velmi zkoušený muž snažící se neustále hledat svobodu v nesvobodném světě, muž navenek sebevědomý a sebejistý, uvnitř introvertní, citlivý a něžný.
Inscenace Ozvěny ptáků je – stejně jako Topolův život – plná paradoxů, velmi těžkých situací i krásných dojemných okamžiků. „Pro mě jako interpreta Josefa Topola je nejsilnějším momentem jeho vztah s otcem. Mám dojem, že Topol ke svému otci cítil doživotně nějaký dluh. Byl to člověk, který uměl výborně formulovat svoje myšlenky, ale svému otci něco nestihl říct,“ odkrývá svou interpretaci Topola a svůj pohled na nejsilnější místo inscenace Zbyšek Humpolec.
Ozvěny ptáků jsou ale divadelní hommage nejen Josefu Topolovi, ale i dalším mistrům jeho doby – například Janu Třískovi, Otomaru Krejčovi, Marii Tomášové nebo už zmiňovanému Vlastimilu Harapesovi. Toho v inscenaci (mimo jiné postavy) ztvárňuje první sólista Baletu Národního divadla Adam Zvonař. „Je to pro mě velká čest a zároveň určitý závazek. Vlastimil Harapes byl výjimečná osobnost českého baletu a divadla, kterou obdivovalo několik generací diváků i umělců. Když ztvárňuji postavu inspirovanou jeho osobností, vnímám to jako příležitost připomenout jeho odkaz a vzdát hold člověku, který výrazně ovlivnil českou taneční scénu. Nejtěžší je asi najít správnou míru mezi autenticitou a vlastní interpretací. Nechtěl jsem vytvářet imitaci Vlastimila Harapese, ale spíše zachytit jeho charisma, eleganci a lidskost. V Ozvěnách ptáků nejde jen o tanec, ale také o herecké vyjádření emocí a vzpomínek, což je pro mě velmi silná a inspirativní výzva,” přibližuje Adam Zvonař to, co pro něj znamená představovat takovou legendu, jakou byl Vlastimil Harapes, a jak k této roli přistupoval. „Vlastimila Harapese jsem měl možnost osobně poznat. Vždy jsem si velmi vážil jeho noblesy, profesionality a laskavého přístupu k lidem. Nebyli jsme v každodenním kontaktu, ale každé setkání s ním pro mě bylo inspirativní. Patřil k osobnostem, které si člověk zapamatuje nejen díky jejich uměleckým výkonům, ale také díky jejich charakteru,” dodává.
Celou inscenací prostupuje velmi působivá hudba Patrika KeeKedzierského, která pomáhá přenášet silné myšlenky až do srdcí přítomných přihlížejících diváků.
REPRÍZY OZVĚN PTÁKŮ – ČERVEN AŽ SRPEN
24. 6. 19:30 PRAHA, Werichova vila, zahrada - open air (host: Rosťa Novák st.) Vstupenky ZDE
20. 7. 20:00 BRNO, vila Engelsmann (v rámci ProART Festivalu 2026) - 10. repríza (host: Petr Kubes) Vstupenky ZDE
27. 7. 20:00 PRAHA, Werichova vila, zahrada - open air (v rámci ProART Festivalu 2026) (host: Jaromír Strahovský) Vstupenky ZDE
3. 8. 19:30 JIČÍN, Valdštejnská lodžie (v rámci ProART Festivalu 2026) (host: Jaromír Strahovský) Vstupenky ZDE
24. 8. 19:30 PRAHA, Werichova vila, zahrada - open air (host: Rosťa Novák st.) Vstupenky ZDE
Více o inscenaci:
foto: Mila Vašíčková
Komentáře