Sám doma in Concert: Vánoční klasika ožila v Praze a slavila mimořádný úspěch
- Redakce
- 11. 1.
- Minut čtení: 5

Byli jsme u toho a přinášíme recenzi koncertu a exkluzivní rozhovor s ředitelkou orchestru
a producentkou Lenkou Dandovou.
Premiérové uvedení projektu Sám doma in Concert v České republice se proměnilo v jeden z nejvýraznějších hudebně-filmových zážitků Vánoc. Pražské O2 universum se zaplnilo do posledního místa a už od prvních tónů bylo zřejmé, že diváky čeká výjimečný večer. Spojení legendárního filmu s živou hudbou symfonického orchestru a sboru nabídlo známý příběh v podobě, jakou české publikum dosud nezažilo – a ohlasy byl nadšené.
Na velkém plátně se rozběhl příběh malého Kevina McCallistera v podání Macaulaye Culkina, s původním českým dabingem, zatímco pod plátnem sedělo na pódiu na 150 profesionálních hudebníků. Prague Pop Symphonics živě interpretovali ikonickou partituru Johna Williamse, která dodala každé scéně novou hloubku, emoci i dynamiku. Hudba, která je nedílnou součástí kouzla filmu, v živém provedení doslova dýchala a vtahovala diváky do děje.
Zvlášť silně vyzněly lyrické pasáže, kde se velmi výrazně dokázal prosadit pěvecký sbor v čele s motivem Somewhere in My Memory, za který byl John Williams nominován na Oscara, Star of Bethlehem, O holy night a nebo závěrečné Merry Christmas, Merry Christmas. Právě zde se naplno ukázala rytmická preciznost obou těles. Hudební nastudování působilo kompaktně, jistě a s velkým citem pro detail. Nejen v těchto skladbách vynikla kvalita smíšeného sboru, připraveného ředitelkou Prague Pop Symphonics, Lenkou Dandovou, která je profesionální sbormistryní. Sboristé i orchestr dokázali pracovat s dynamikou, a tak „vypjatější“ i něžné scény vyzněly uvěřitelně a divák, přestože vizuálně mohl sledovat pod projekcí obrovský hudební kolos, vnímal hudební stránku filmu bez sebemenšího vyrušení. V některých skladbách se ke smíšenému sboru připojil dětský sbor Coro Piccolo. Dětské hlasy dodaly sborovým partům potřebnou jemnost a klíčové skladby jako již zmiňovaná Somewhere in My Memory nebo Carol of the Bells tak vyzněly zcela autenticky. Coro Piccolo tím opět potvrdili, že patří ke špičce v interpretaci filmové hudby u nás.
Dirigent Adrián Ronda Sampayo vedl celý aparát s přehledem a citem pro synchronizaci s filmovým obrazem. Výsledkem byl velmi vyvážený zvuk, zde nutno zmínit, že excelentní práci odvedli i techničtí mistři zvuku – orchestr ani početný sbor nepřehlušil dialogy ani ruchy filmu, což je u podobných projektů zcela klíčové. Překvapivě dobře se podařilo eliminovat obávaný dozvuk a zachovat čitelnost každého detailu, což je v halách podobných O2 universu „oříšek“, se kterým se potýká každý zvukař.
Navzdory počátečním obavám, se O2 universum nakonec ukázalo jako výborně zvolený prostor, který dával divákům určitý pocit volnosti. Publikum reagovalo spontánně a s nadšením. V průběhu filmu se diváci sem tam neubránili vlastnímu komentáři, děti pokřikovaly na Mokré bandity, varovaly Kevina. Zatímco v kině by podobné momenty působily rušivě, ve velkém prostoru Universa ničemu nevadily. Naopak smích v komických scénách, nadšené reakce dětí i dlouhý potlesk a standing ovation po skončení projekce vytvořily atmosféru skutečné sváteční události. Bylo patrné, že film Sám doma, který oslavil 35 let od své premiéry, má v českém prostředí stále výjimečné místo – a v koncertní podobě si našel cestu k nové generaci diváků.
Povedlo se nám popovídat si s ředitelkou orchestru a producentkou projektu Lenkou Dandovou. Přestože celý večer plynul s lehkostí a samozřejmostí, její slova jen potvrzují, že za realizací takto monumentálního projektu jsou nejen stovky hodin práce, ale také je potřeba mít cit pro sebemenší detail, perfektně zvládnout organizaci a mít důvěru v zodpovědný a profesionální tým.

„Jsem moc ráda, že česká premiéra Sám doma in Concert zaznamenala u diváků tak ohromný zájem. Měli jsme vyprodáno a v sále nadšené diváky, kteří na závěr akci ocenili potleskem ve stoje. Vidět nadšené tváře dětí i dospělých, slyšet jejich bezprostřední reakce, smích i dojetí, které v tu chvíli nikdo neskrýval, bylo i pro nás milé. Atmosféra večera byla tak uvolněná a přirozená. Setkání fanoušků tohoto legendárního filmového snímku vytvořilo jedinečnou událost a přesně v to jsme doufali. To byla pro náš tým největší odměna. V tu chvíli si říkáte, že všechna ta vynaložená energie a čas věnovaný tomu, abychom Kevina na plátně mohli přinést do České republiky, prostě stáli za to! Celé přípravy nám zabraly rok a půl a nebylo to jednoduché. Už jen vyjednávání o právech na promítání filmu bylo velice náročné. Přeci jen jde o ikonické dílo, o které se velmi pečuje. Trvalo několik měsíců, než jsme prošli všemi schvalovacími kroky. Museli jsme dokázat, že máme profesionální orchestr, který zvládne zahrát hudbu Johna Williamse s absolutní precizností, a že víme, jak celý večer technicky i organizačně zvládnout.“
„Z čeho mám ohromnou radost je, že se nám podařilo pro naši produkci zajistit český dabing. Běžně se totiž ve světě hraje Home Alone in Concert v angličtině s titulky v jazyce dané země. Stejně tak, jako byli držitelé práv nároční vůči nám při udělování licence, stejně nároční jsme byli i my při vyjednávání o podmínkách české premiéry. Bylo pro nás nemyslitelné nabídnout českému publiku pouze anglický originál s českými titulky. Neumím si představit, že bychom neslyšeli hlášky jako "Harry, jdu do baráku!" tak, jak je známe – v mimořádně povedeném původním českém znění.“
„Já osobně jsem také hrdá, že jsme byli jedna z mála produkcí, ne-li jediná produkce, která k provedení přizvala kromě velkého smíšeného sboru i dětský sbor. Technický rider, který jsme od držitelů práv obdrželi, říká, že vzhledem k povaze a náročnosti celé akce doporučují promotérům, aby se spolupráci s dětskými sbory vyhnuli. Je s podivem, že se většina světových produkcí skutečně omezí pouze na „dospělé“ sbory a dětské sbory neangažuje. Pro nás ale spolupráce s dětským sborem byla dalším „musthave“ prvkem naší akce. Díky spojení hlasů dospělých profesionálních pěvců s dětskými hlásky se nám podařilo docílit výsledného zvuku velmi podobného originálnímu soundtracku. Oslovení dětského pěveckého sboru Coro Piccolo pro nás bylo sázkou na jistotu. Sbormistryně Jana Galíková dokázala své svěřence na nelehké pěvecké party precizně připravit a i díky jejich naprosto profesionálnímu vystupování tak děti rovnocenně stály po boku velkému smíšenému sboru a symfonickému orchestru."
"Takže všechno, co jsme pro českou premiéru zajistili a udělali mělo svůj smysl. Já i celý náš produkční tým v čele s Lukášem Cachem jsme si pár dní doslova pluli na pomyslném obláčku z radosti i úlevy, že se nám vše podařilo a že jsme dokázali českému publiku zprostředkovat takový zážitek. Byl to zážitek nejen pro diváky, ale i pro nás. A musím říct, že nás všechny reakce, které se k nám doposud dostaly, nabily novou energií, entusiasmem a chutí do další práce. Takže jsme se velice rychle vrátili k naší práci a mohu prozradit, že už teď něco dalšího chystáme.“ sdělila nám před pár dny Lenka Dandová
Sám doma in Concert v O2 universum byl nejen důstojnou oslavou slavného filmu, ale také jasným potvrzením, že propojení filmu a živé symfonické hudby má u českého publika obrovský potenciál. Úspěch pražského uvedení naznačuje, že Prague Pop Symphonics mají před sebou slibnou budoucnost a že podobné projekty mohou být vítanou tradicí (nejen) vánoční sezóny. Pro mnohé diváky se tento večer stal skutečným vrcholem svátků – a zážitkem, na který se bude dlouho vzpomínat.
foto: Hana Görlich, Lukáš Milko

































Komentáře