Zapomeňte na Shakespeara? A co na to diváci?

Divadlo Svět, zasažené hrozbou zániku, hledá záchranu v nové premiéře. Tři týdny na zkoušky, minimum herců, maximální stres. A tak se začne stavět nové představení z fragmentů již dříve vytvořených scén. Zní to jako zápletka z divadelního zákulisí? Není divu – Zapomeňte na Shakespeara je klasickým „divadlem na divadle“, v němž se o divadlo i život hraje současně.

Po dramaturgické stránce se ale zdá, že i samotní tvůrci občas zapomněli na Shakespeara – a možná i na pevnou dějovou strukturu. První polovina muzikálu se téměř celá odehrává na konkurzu. Střídají se hudební čísla, která působí spíš jako samostatné ukázky z různých projektů než jako součást jednotného celku. Výjimkou je moment, kdy se divákům i postavám v příběhu zjeví talent nenápadné uklízečky v podání Annamárie d´Almeida – její přirozený projev a pěvecký výkon patří k vrcholům představení.

Druhá polovina přináší větší rytmus, zajímavější vizuální nápady (černé divadlo, světelné efekty, hmyzí kostýmy), a především energii, kterou první část postrádala. Vyvrcholením je divoké hudební číslo „berušky na houpačce“, které se právem stalo největším potleskovým momentem večera.

Režijně však inscenace tápe. Místy je znát, že herci přesně nevědí, jak svou postavu uchopit, a jednotlivé scény vyznívají do prázdna. Oficiálně je jako režisér uváděn Janek Ledecký, avšak závěrečná děkovačka i některé tiskové zprávy přisuzují režii Petře Parvoničové, která se postarala i o choreografii. Ta je bohužel značně nevyrovnaná – v první půli takřka nepostřehnutelná, ve druhé sice znatelná, ale stylově poněkud vyčerpaná.

Z hereckého ansámblu drží inscenaci nad vodou zejména Václav Kopta jako ředitel divadla. Jeho projev má jistotu i nadhled. Překvapením večera je výborná Lucie Vondráčková v roli Elis – netalentované herečky s velkým snem. Dokázala dát postavě kouzlo i smysl, a zároveň ovládla pódium. Jan Révai jako režisér Marek Ádler přináší do představení humor, byť si v několika chvílích vypomáhá výrazivem, které by snad mělo být „zaručeně vtipné“ (nebo alespoň srozumitelné) pro každého. Přestože slovo „prdel“ zazní během večera vícekrát než slovo „divadlo“, ne vždy se jedná o humor, který skutečně funguje.

Abychom však nezapomněli na pozitiva: hudba Janka Ledeckého je příjemná, i když ne zcela zapamatovatelná. Ústřední melodie Nedotýkejte se andělů se v inscenaci několikrát vrací, ale silnější dojem nakonec zanechá spíše již zmíněné číslo s beruškou.

A publikum? To bylo premiérové, sobotní, a rozhodně vstřícné. Inscenace skončila standing ovation a bylo zřejmé, že u diváků si Zapomeňte na Shakespeara své místo najde. Nejde o převratný muzikál, ale jako nenáročná hudební oddychovka na sobotní večer může fungovat.

A třeba je to nakonec přesně to, co divadlo Svět – i to reálné – v této době potřebuje.