Biograf láska 2 má emoce i skvělé výkony. A pak přijde taneční company
Aktualizováno: před 6 dny
Filip Antonio a Kateřina Steinerová Martin Pošta Petr Kolman a Adélka Hesová Adélka Hesová a Kuba Barták
Sláva je bál, Černý páv, Studánko stříbrná, Tak si běž, Duhová víla. Písně Hany Zagorové mají jednu zvláštní vlastnost: člověk je může znát téměř nazpaměť, a přesto v nich po letech objevit něco, co dříve neslyšel. Možná proto, že nestojí jen na melodii, ale především na příběhu. Na vztazích, zklamáních, touze, samotě, naději i odvaze začít znovu.
Právě na této schopnosti vyprávět skrze písně stojí i Biograf láska 2: Nový příběh, který Divadlo Kalich uvedlo v premiéře 6. září 2026, v den, kdy by Hana Zagorová oslavila osmdesáté narozeniny. A hned je dobré říct jednu podstatnou věc: dvojka není pouhým dodatkem k úspěšnému prvnímu dílu ani nostalgickou přehlídkou dalších známých hitů. Má vlastní příběh, nové postavy a především dost emocí na to, aby fungovala i pro diváka, který první Biograf láska vůbec neviděl.
Scenáristka Uljana Donátová tentokrát rozehrává děj kolem kavárny Biograf láska, hereckého prostředí, natáčení televizního seriálu i soukromých životů lidí, kteří se v tomto světě pohybují. Vztahy se tu navazují, rozpadají i napravují, rodiče se snaží porozumět dětem, dospělí sami sobě a téměř všichni alespoň občas zjišťují, že realita bývá o dost komplikovanější, než jakou si ji vysnili.
Právě v tom tkví jedna z předností inscenace. Písně Hany Zagorové zde nejsou jen povinnými zastávkami na cestě k aplausu. Vstupují do děje tam, kde slovům začíná být těsno. Někdy fungují jako vyznání, jindy jako komentář, vzpomínka nebo něco, co si postava nedokáže přiznat jinak než prostřednictvím hudby.
A díky tomu má Biograf láska 2 i překvapivou hloubku. Pod lehkostí, humorem a muzikálovým leskem se totiž docela nenápadně mluví o rodičovství, samotě, potřebě někam patřit, strachu z odmítnutí, životních proměnách i schopnosti odpouštět. Není to psychologické drama a ani se o něj nesnaží. Je to laskavý, divácky přístupný muzikál, který ale ví, že za každou dobrou písní musí být nějaký skutečný cit.
JATI A ANTONIO: MLADÍ, PŘIROZENÍ A VELMI PŘESVĚDČIVÍ
Velkou devizou představení jsou herecké i pěvecké výkony a obzvlášť dobře fungují oba mladí představitelé hlavních rolí. Izabela Jati jako Linda podává mimořádně vyrovnaný a všestranný výkon. Je přirozená, herecky přesná a pěvecky jistá. Nepůsobí jako interpretka čekající na další velké číslo, ale jako herečka, která si svou postavu nese i mezi jednotlivými písněmi. Právě díky tomu je Linda uvěřitelná nejen v emocionálně vypjatých scénách, ale i v drobnějších situacích, které by při méně citlivém podání snadno zapadly. Filip Antonio má vedle ní velmi příjemnou lehkost. Jeho Tomáš je roztomile okouzlující, trochu klukovský a zároveň dostatečně dospělý na to, aby si v životě dokázal poradit. Antonio velmi dobře balancuje mezi oběma polohami. Scény s Denisou v podání Kateřiny Steinerové mají potřebnou chemii, jiskru i hravost a jejich vzájemné dialogy nepůsobí jako „napsaná romantická linka“, ale jako skutečné setkávání dvou lidí. Steinerová má navíc prostor pro silnější emocionální polohy a využívá jej velmi dobře. Pěvecky je výrazná, ale hlavně dokáže svým výstupům dát emoci odpovídající charakteru její postavy, aniž by ji přehrávala.
Velmi dobře funguje také Denisa Nesvačilová jako Alča, která má výborné herecké načasování a dokáže být výrazná i bez potřeby strhávat pozornost za každou cenu. V dalších rolích se představili Roman Tomeš jako Robert, Martin Pošta jako Jiří, Lucia Hílková jako Kačenka a Petr Kolman jako Marek. Právě Kolman má navíc jednoho mimořádně "nebezpečného" spoluhráče – energickou divadelní dcerku.
DĚTI, KTERÉ NEJSOU JEN „ROZTOMILOU SOUČÁSTÍ OBSAZENÍ“
Jedním z největších překvapení představení jsou totiž dětské role Petra a Bětky. Jakub Barták v roli Petra je výborný herecky i pěvecky a na jevišti působí naprosto přirozeně. Skvěle využívá mimiku a jeho výrazy jsou absolutně odzbrojující. Společné scény s Filipem Antoniem patří k velmi příjemným momentům večera. Filip si je zjevně užívá a právě vedle mladšího hereckého parťáka ještě výrazněji vystupuje charakter Tomáše coby sotva dospělého kluka, kterému je stále velmi blízký svět teenagerů, ačkoli už se musí vyrovnávat s problémy dospělých. Potom je tu Adélka Hesová jako Bětka. Ta se během večera stává bez nadsázky jednou z největších hvězd představení. Její talent není založen pouze na dětské bezprostřednosti, která v hledišti automaticky vyvolává sympatie. Má cit pro timing, mimořádnou přirozenost a schopnost dokonale pracovat s pointou. Její hlášky směrem k divadelnímu tatínkovi Markovi v podání Petra Kolmana patří k okamžikům, na které publikum reaguje nejbouřlivěji. A pak začne zpívat. A najednou už nejde o „šikovnou dětskou herečku“. Její pěvecký výkon patří k nejlepším v celém muzikálu. Adélka má na divadlo mimořádné nadání a pokud jej bude dál rozvíjet, bude velmi zajímavé sledovat, kam až ji může zavést.
NEJVĚTŠÍ TRIUMF? CHOREOGRAFIE A TANEČNÍ COMPANY
Přes všechny povedené herecké a pěvecké výkony má ale Biograf láska 2 ještě jednoho vítěze večera. Taneční company a choreografie Petry Parvoničové. Právě v nich představení několikrát skutečně překročí hranici toho, co by divák na relativně malém jevišti Divadla Kalich očekával. Parvoničová nebere taneční čísla jako výplň mezi dějem a písní. Každá skladba má vlastní choreografický jazyk, nápad, atmosféru a především emoci. Někdy choreografie děj doplňuje, jindy jej rozšiřuje a v nejlepších okamžicích sama vypráví. Company navíc předvádí mimořádnou přesnost. Pohyb není jen efektní – je dokonale synchronizovaný, charakterový a často také vtipný. Úplně každý tanečník je osobnost a tu sebejistě přenáší na jeviště. Právě tato kombinace technické jistoty a schopnosti vyprávět pohybem dává muzikálu energii, která dokáže během několika vteřin úplně změnit tempo večera.
Vrchol přichází při Sláva je bál. A právě tady se nejlépe ukazuje, že velké divadlo vůbec nemusí znamenat velké množství lidí na jevišti. Naopak. Celé číslo je prostředky vlastně překvapivě úsporné, přesto působí vizuálně i emocionálně obrovsky. Parvoničová rozehrává groteskní kabaretní svět pomocí několika přesně vedených postav, dokonale načasovaných gest a pohybů, v nichž nezůstává nic náhodě. V kombinaci s fantasticky navrženými kostýmy Radka Fišera vzniká obraz, který jako by byl mnohonásobně větší než samotné jeviště. Kostýmy, pohyb a stylizace tu pracují v naprosté souhře a z minima prostředků vytvářejí maximální účinek. Právě to je na celém čísle možná nejpůsobivější. Nemá potřebu diváka ohromovat množstvím. Ohromuje nápadem, přesností a emocí. Grotesknost se v něm potkává s elegancí, lehká bizarnost s krásou a pod efektní slupkou zůstává něco zvláštně lidského a dojemného. Najednou nejste jen tím, kdo se na obraz dívá z bezpečí hlediště – ocitáte se přímo uvnitř něj.
To všechno ale není efektní samoúčelnost. Choreografie mají šmrnc, ale zároveň obsah. Parvoničová umí prostřednictvím pohybu podtrhnout melancholii, erotické napětí i čistou muzikálovou radost. Právě tím posouvá celý Biograf láska 2 o několik příček výš.
Muzikál, který nechce Zagorovou napodobovat
Velkou výhodou druhého Biografu je také způsob, jakým zachází s odkazem Hany Zagorové.
Nesnaží se její interpretaci reprodukovat. Nevytváří muzeum vzpomínek a nestaví Zagorovou na nedotknutelný piedestal. Místo toho její písně znovu pouští mezi lidi. To je vlastně nejhezčí způsob, jak její tvorbu připomenout.
Známé skladby dostávají nové situace, nové postavy i nové hlasy, ale neztrácejí své původní emocionální jádro. A protože Zagorová uměla zpívat o velkých věcech prostřednictvím malých lidských příběhů, fungují překvapivě přirozeně i desítky let poté, co vznikly.
Biograf láska 2 je proto nejzajímavější ve chvíli, kdy přestává být muzikálem složeným z hitů Hany Zagorové a jednoduše se stává příběhem lidí, kteří náhodou své emoce vyjadřují jejími písněmi. Má humor, energii a potřebnou dávku sentimentu. Má výborné mladé představitele, nečekaně silné dětské role a především taneční company, která večeru dodává skutečně mimořádný rozměr. A když se k tomu přidají choreografie Petry Parvoničové, které dokážou z několika metrů jeviště vytvořit velké muzikálové divadlo, vzniká pokračování, které se nemusí schovávat za úspěch svého předchůdce. Naopak.
Biograf láska 2 má vlastní tvář, vlastní příběh – a ve svých nejlepších momentech nastavuje laťku pražské muzikálové scéně zase o pořádný kus výš.
Tvůrci
Producenti: Divadlo Kalich, No.Art
Scénář: Uljana Donátová
Režie, scénografie: Jan Kříž
Choreografie: Petra Procházka Parvoničová
Hudební nastudování: Ľubomír Dolný
Kostýmy: Radek Fišer
Recenze z reprízy 10. 9. 2026
foto zdroj: Divadlo Kalich
Komentáře