Muzikál Troja v divadle Broadway: Výprava a vizuální efektivnost, ale hudba a nápaditost lehce zaostávají

Muzikál Troja, který ve středu uvedlo pražské Divadlo Broadway, je dalším z řady historických výpravných muzikálů, jakým byla například Kleopatra nebo Angelika. Podle námětu producenta Oldřicha Lichtenberga přináší divákům příběh Homérovy Iliady, který je zjednodušen a upraven tak, aby odpovídal potřebám moderního divadelního formátu.

Děj muzikálu Troja vychází z klasického příběhu, který zahrnuje známé události, jako je únos Heleny, přemlouvání Achilla, aby se postavil do čela řeckých vojsk, a závěrečnou Odysseovu lest, která přivede k pádu Troju. Muzikál se dotýká také témat bratrských vztahů a vzorců otců a synů, s důrazem na postavu Priama, krále Tróje. Kromě historické látky se tvůrci pokusili přidat i aktuální témata války a míru, což vyústí do apelativní agitky proti válkám, která zní jako přímý vzkaz k současným společenským náladám, zejména v souvislosti s válkou na Ukrajině.

Muzika v Troje se nevyhnula problémům, které ji provázejí. Skladatelé jako David Deyl, Zdeněk Hrubý, Bohouš Josef, Reinhard Mey, Michal Penk a Marcus Tran, který je zároveň autorem aranží, se podíleli na hudební podobě muzikálu. Ačkoli je hudba melodická a snaha o emotivní působení přítomná, většina písní zní velmi podobně. Vokalizace, podkreslené klavírem, smyčci a opakujícími se akordy, se v mnoha momentech utápí v sladkobolných tónech, což může působit monotónně a nápaditost v hudebních číslech chybí. Texty Václava Kopty, zaměřené na vysokou frekvenci zpívaných „á“ a podobných slabik, zanechávají dojem, že se na diváka valí neustálý proud slov, což sice zpěvákům může vyhovovat, ale pro posluchače to může být únavné a jednotvárné.

Naopak vizuální stránka muzikálu je jedním z jeho silných aspektů. Scénografie Petra Hloušky využívá projekce, které ukazují moře, hory, ohně a bitevní scény. Tyto projekce spolu se světelnými efekty a bohatými kostýmy vytvářejí působivou atmosféru a dodávají celému představení výpravnou a dynamičtější atmosféru. Bohužel, vojáci na scéně, i když početní a energetičtí, se často jeví jako spíše karikatura, kdy jejich hlučná a neartikulovaná akce s meči v ruce působí spíše komicky než dramaticky.

Jedním z nejsilnějších prvků muzikálu jsou výkony herců. Pěvecké schopnosti Josefa Vojtka, Pavlíny Ďuriačové, Mariana Vojtka, Alžběty Bartošové, Josefa Vágnera, Oldřicha Kříže a dalších jsou bezesporu silnou stránkou inscenace. Jejich zpěv přináší do muzikálu energii a přesvědčivost, i když hudba a texty nedosahují zcela požadované úrovně originality. Publikum bude jistě ohromeno jejich pěveckým mistrovstvím, které je v tomto muzikálu bezpochyby kladným bodem.

Muzikál Troja přináší v první řadě onu silnou vizuální podívanou, která kombinuje projekce, efekty a barvité kostýmy, což divákům přináší krásný vizuální zážitek. Na druhé straně však muzikál zaostává v oblasti hudby a nápaditosti. Jednotvárná hudba, neoriginální texty a stereotypní zobrazení některých postav mohou snížit celkový dojem z inscenace. Navzdory těmto nedostatkům však Troja nabízí silné pěvecké výkony, což je pro mnohé diváky dostatečným lákadlem. Tato výprava se tak bude líbit těm, kdo oceňují monumentální historické příběhy a silné pěvecké výkony, i když potenciál látky by mohl být využit lépe.