Sedm let v džungli Divadla Hybernia: Tarzan má po derniéře, emoce zůstávají

Redakce
před 4 dny
Minut čtení: 6

Muzikál Tarzan se stal jedním z nejúspěšnějších rodinných titulů Divadla Hybernia posledních let. Od své premiéry 3. října 2019 si získal srdce dětských i dospělých diváků a během bezmála sedmi let odehrál úctyhodných 140 repríz. Zažil covidovou pauzu, změny v obsazení i obnovenou premiéru v dubnu 2024, přesto si až do posledního večera zachoval energii, emoce i výjimečnou atmosféru.

Premiérové obsazení hlavních rolí tehdy tvořili Peter Pecha jako Tarzan, Michaela Gemrotová v roli Kaly, Marian Vojtko jako Kerchak, Martin Šemík coby Terk, Petra Vojtková jako Jane, Filip Vlastník v roli malého Tarzana. Představení si velmi rychle získalo popularitu především díky působivé výpravě, ikonické hudbě Phila Collinse, kterou navíc doprovázel živý orchestr v hudebním nastudování Dalibora Kaprase, ale také díky mimořádně povedeným choreografiím Ivany Hannichové a citlivému a emotivnímu režijnímu vedení celého souboru režisérem Liborem Vaculíkem. Za dobu uvádění prošel Tarzan mnoha změnami. Hlavní role se během let ujali čtyři představitelé — kromě premiérového Petera Pechy také David Gránský, Robert Urban a Vojtěch Drahokoupil.

Definitivní derniéra se uskutečnila 16. května a nesla se ve velmi emotivním duchu. Na jevišti se z velké části sešli právě ti, kteří s muzikálem strávili celých sedm let. Peter Pecha, Ladislav Korbel, Dita Hořínková, Ernesto Čekan nebo Tomáš Trapl si poslední představení evidentně užívali naplno a předvedli se ve skvělé formě, jako by na nich roky intenzivního hraní vůbec nebyly znát. Celé obsazení působilo mimořádně svěže a energicky — dlouholetá reprízová zátěž naopak všechny viditelně semkla a dodala jim ještě větší jistotu i lehkost na jevišti. Zejména Korbel zaujal neuvěřitelnými pohybovými výkony, energií i pěveckou jistotou, kterou si držel až do posledních minut představení.

Největší proměna celé inscenace? Dětské role, které doslova „vyrostly“ z džungle

Jak šel čas s Tarzanem bylo naopak velmi znát na postavě malého Tarzana a komu by se sedm let zdálo málo, tak závěr děkovačky všechny přítomné v hledišti, ale dle reakcí ansámblu - i na jevišti, vyvedl naprosto z omylu. Když Peter Pecha vyzval původní malé Tarzany aby vystoupili z řady, o tom, že sedm let je dost dlouhá doba nebylo pochyb. Na derniéru totiž dorazila kompletní čtveřice původních dětských

herců, kterým v době premiéry bylo devět, deset let. Filip Vlastník, Michal Mückstein, Mateo Klimek a

Viktor Antonio, jehož maminka Dita Hořínková v představení hraje Kalu, gorilí matku Tarzana, předvedli běh času naprosto ukázkově. Většina kluků přerostla dospělé herce a malé roztomilé děti džungle už

byste v nich nepoznali. Protože děti rostou, došlo v průběhu let pochopitelně k jejich přeobsazení. V posledních letech tak mohli diváci vídat talentované dětské herce Matěje Hezkého a Jakuba Bartáka, kteří důstojně navázali na své předchůdce. Derniéru odehrál Jakub Barták a ukázal, že je po právu považován za aktuálně našeho nejlepšího dětského herce.

Po premiéře Matěj s Kubou prozradili, co pro ně bylo na muzikálu nejkrásnější. Shodli se, že nešlo jen o samotné vystupování na jevišti, ale hlavně o skvělou atmosféru, kamarády a společné zážitky, na které budou ještě dlouho vzpomínat. Všichni herci jim podle jejich slov budou moc chybět. Matěj Hezký říká, že se mu na muzikálu nejvíc líbilo, že tam mohl vždycky přijít a všichni ho hezky přivítali: "V zákulisí byla pořád legrace, dobře se se mi se všemi hrálo i povídalo". Jakub Barták dodává, že ho nejvíc bavilo být před lidmi a čekat, jak budou reagovat. Nejvíc mu asi bude chybět Matěj, na kterého se chodil dívat, i když zrovna sám nehrál. Se smíchem také přiznal, že nejhorší bylo nasazování paruky – hlavně když delší dobu nebyl stříhaný, to někdy prý ukápla i slzička. Proto ho maminka před představením raději nechávala ostříhat.

"Oba kluci jsou totálně skvělí", chválil na derniéře své nástupce Filip Vlastník. "Když bylo Matějovi asi osm, trénovali jsme roli kde se dalo, třeba i v 'mekáči'. Bylo vtipný, když šermoval hranolkama a křičel: Já budu ta nejsilnejší opice na světě!".

Je víc než jasné, jak silné pouto mezi sebou tato nastupující herecká generace má, a že přátelství získaná na divadelních prknech přetrvávají i po letech. Ostatně i pro dospělé účinkující byl Tarzan víc než jen běžné představení. Často mluvili o výjimečné partě lidí, která se kolem muzikálu vytvořila. Fungovala mezi nimi vzájemná důvěra, chemie i společná energie, což bylo na jevišti znát během každé reprízy. Jak připomněl Martin Šemík, velkou roli hrála i přítomnost živého orchestru, který dodával představení mimořádnou hudební sílu a atmosféru — něco, co není na české muzikálové scéně zdaleka samozřejmostí. A dirigent Dalibor Kapras vedl orchestr opět precizně.

Terk byl kus mě, říká Ladislav Korbel po sedmi letech v Tarzanovi

Jednou z nejvýraznějších postav muzikálu byl bezpochyby Terk v podání Ladislava Korbela. Diváky si získával neuvěřitelnou energií, fyzicky náročnými pohybovými výkony a perfektním pěveckým výkonem, který si držel po celých sedm let uvádění muzikálu. Podle intenzity derniérového potlesku bylo jasné, že Terka a jeho představitele, si publikum doslova zamilovalo. S Láďou jsme si povídali o tom, co mu role Terka dala a proč pro něj bude Tarzan vždy výjimečnou součástí života.

Láďo, na úvod klasická otázka: co ti role Terka dala do profesního života?

Dala mi určitě spoustu energie a hlavně podpory toho mého bláznovstvÍ. Protože já jsem Terka hrál takovým způsobem, že jsem hrál jakoby sám sebe s tím, že jsem vytáhnul některé mé charakterové rysy, které se s Terkem potkávají. A to jsem tam použil. Takže Terk je strašně bláznivý, energický a strašně citlivý opičák. A tohle ve mně pomáhal udržovat po tu dobu, co jsem ho hrál.

A v čem se podle tebe postava Terka za těch sedm let proměnila - proměnil se i Láďa Korbel?

Já mám pocit, že se asi postava Terka moc nezměnila. Láďa Korbel určitě za těch sedm let nějakým způsobem dospěl a samozřejmě posbíral nějaké zkušenosti. Nicméně právě tak, jak jsem říkal, Terk mě udržoval v tom, že jsem tam podporoval to puberťáctví, tu bláznivost a takovou tu něžnou puberťáckou urážlivost a vztahovačnost. Což Terk rozhodně má … a Láďa Korbel to taky má. Nicméně myslím si, že Láďa Korbel se trošku proměnil a trošku dospěl. A doufám, že Terk se moc neměnil v průběhu.

Jak moc náročné bylo udržet si fyzičku, pocítil jsi na sobě přibývající roky? Já vím, že ty hodně makáš ve fitku, ale přece jen sedm let je dlouhá doba.

No samozřejmě, že nejradši bych řekl, že jsem nepocítil vůbec žádné přibývající roky! Ale ano, kdykoliv jsem na chvilku vypadl, což nejvíc jsem to poznal asi během covidu, kdy jsem se trošku přestal hýbat. A vlastně to byl jeden z největších impulzů zase na sobě začít pořádně intenzivně makat. Protože jakmile jsem z toho třeba půl roku vypadl, tak zaprvé jsem viděl, že jsem přibral a zadruhé prostě ten dvoják Tarzana potom bolel úplně jinak. Takže samozřejmě ano, nikdo nemládneme, cítím, jak mě vždycky bolela záda, bedra, kolena. Bolelo to všechno. Ale právě to bylo super v tom, že to byla motivace se udržovat ve formě. A doufám, že se mi to dařilo. Vlastně i ten poslední dvoják jsem zvládl a ráno jsem po něm, přestože jsme slavili bujaře, byl schopný vylézt z postele a fungovat. I když to trošku bolelo, no.

A na závěr, jakou nejsilnější vzpomínku si ze sedmiletého působení v jedné roli odnášíš?

Pro mě je nejsilnější vzpomínka na celý muzikál Tarzan, na celé to nádherné dílo, na to, kolik skvělých lidí jsem tam poznal. Pro Terka vždycky byli jako největší parťáci Tarzani, takže samozřejmě řekněme prohloubení toho skvělého přátelství s Petrem Pechou a s Robertem Urbanem. Samozřejmě jsme se vytvořili skvělé kamarádství se všemi malými Tarzánky, ať už s Fílou Vlastníkem, Kubou Bartákem, s Matějem hezkým a celkově se všemi. To byla prostě spousta nádherně strávených chvil a budu mít dlouho ještě před sebou a před očima tu chvíli, kdy jsme s Kubíkem Bartákem naposledy šli proti sobě na děkovačku a dali jsme jsme si mezi sebou ten pohled z očí do očí a věděli jsme: tyjo, je to naposled. A blbnuli jsme...vletěli jsme na jeviště, na chvilku jsme se objali… to jsou pro mě strašně silné chvíle. Na to budu určitě vzpomínat, na to přátelství se všemi.

Láďu Korbela ale rozhodně nečeká žádné zpomalení. V Divadle Kalich ho diváci mohou vidět v roli Jana v muzikálu Tajemství, dál pokračuje v Queen tribute show, se kterou pravidelně koncertuje. Na podzim a v zimě ho navíc čeká návrat do muzikálu Děti ráje, který vyrazí na turné po zimních stadionech. V jednání je také účinkování v muzikálu Čas růží v Brně a současně připravuje nový projekt ve spolupráci s Vojtou Adamčíkem. Pokračuje i koncertní spolupráce s Jiřím Škorpíkem – včetně koncertního programu Karel Svoboda – téma na román. Právě se Škorpíkem navíc spolupracuje na projektu 6tet, který by se měl začít intenzivně zkoušet a první koncerty jsou v plánu už kolem Vánoc. Vedle toho všeho natáčí celovečerní film a rýsuje se další projekt pro Českou televizi. Je tak jasné, že i když jedna velká kapitola skončila, pracovní diář Ládi Korbela zůstává nabitý a o jeho energii bude na jevištích i koncertech slyšet dál.