Ples upírů se vrátil! A je lepší než kdy dřív.

Obnovená premiéra slavného muzikálu nabízí výpravnou podívanou, výjimečné výkony a humor, který kousne.

Muzikál Ples upírů, legenda z pera Michaela Kunzeho a Jima Steinmana, se vrátil na jeviště pražské Goja Music Hall. A návrat je to více než triumfální. Režisér Radek Balaš uchopil slavné dílo inspirované kultovním filmem Romana Polanského jako strhující divadelní show, která dokonale kombinuje temnou vášeň s groteskním humorem a výjimečnou muzikálností.

Oproti předchozímu uvedení se inscenace výrazně posunula – působí svižněji, dynamičtěji a zábavněji. Divák se nenudí ani na okamžik, protože děj se neodehrává pouze na jevišti, ale občas i v samotném hledišti. Mezi vážnými scénami nechybí jemné komické momenty, které oživují atmosféru a dodávají celku nečekanou lehkost. Balaš navíc dokázal zapracovat moderní jevištní technologie tak, aby nerušily, ale naopak prohlubovaly prožitek – například trojrozměrné projekce krajiny (většinou zimní) vytvářejí filmovou iluzi a dodávají celému představení vizuální hloubku.

Velkým pozitivem je také zvuková kvalita. V prostředí Goja, kde akustika často bývá výzvou, je tentokrát vše velmi dobře vyvážené. Hudba nepřehlušuje zpěváky, orchestr je přesný, a i během rychlých čísel zůstává vše perfektně synchronizované.

Pěvecký sbor podává kompaktní a výborně sladěný výkon – zejména dámská část company zní čistě i v technicky náročných pasážích. Choreografie Leony Qaši Kvasnicové jsou dynamické a náročné, přesto působí tanečníci jistě a sehraně. Výprava je okázalá, ale nikdy neupadá do kýče. Rychlé přestavby jsou chytře řešené, a celkové vizuální ztvárnění scény (autor Daniel Dvořák) spolu s kostýmy Romana Šolce vytváří dojem skutečného gotického světa.

Skutečnými tahouny večera jsou však jednotliví představitelé hlavních rolí. Dušan Vitázek v roli Hraběte von Krolocka zcela přesvědčuje svou hereckou i pěveckou suverenitou. Nevytváří pouze klasického „démona“, ale ztvárňuje postavu s hlubokým vnitřním smutkem a noblesou. Každé gesto má promyšlené, v každém pohybu cítíme důstojnost, charisma a tajemství. Hlasově je vyrovnaný, nikdy nejde za hranu a dokazuje, že síla může být i v klidu.

Jeho protihráčka, Natálie Grossová jako Sarah, exceluje jak pěvecky, tak herecky. Její technika je na výjimečné úrovni – dlouhé tóny drží s naprostou jistotou, její intonace je čistá a zabarvení hlasu velmi příjemné. Navíc působí přirozeně a uvolněně, což z jejího výkonu činí jednu z nejpřesvědčivějších rolí večera. V současnosti jen těžko hledá v tomto žánru konkurenci.

Za nejsilnější herecký výkon večera lze považovat Lukáše Adama v roli profesora Abronsia. Přestože je herec mladý, dokázal věrohodně ztvárnit postaršího vědce se všemi jeho manýrami, fyzickými tiky a komickými prvky. Role je postavena na jemné karikatuře a Adam ji zvládá s přesností i vtipem. Právě jeho výstupy tvoří komediální srdce celého představení.

Lukáš Randák jako Alfred přináší na scénu roztomilou nejistotu mladého hrdiny. Herecky je silný, přesvědčivě ztvárňuje Alfredovu plachost i odhodlání. V některých pěveckých pasážích, především ve výškách a falzetových částech, je cítit určitá diskomfornost, kdy je Randák rozsahově na hranici, ale celkově jeho výkon funguje a postava diváka baví.

Tomáš Vaněk v roli Herbert von Krolock přináší humor, který nezapadne – přestože jde o menší roli, zvládá ji s nadsázkou a lehkostí. Stejně tak David Uličník a Renata Podlipská jako Chagal a Rebecca vytvářejí silnou hereckou dvojici. Jsou výrazní, energičtí, hlasově jistí.

Velkým překvapením večera je Michaela Nosková jako Magda. Role jí sedí na míru a její charakteristické pěvecké ego zde konečně nachází ideální prostor. Její výstupy s orchestrem jsou přesné, výrazné a zároveň stylově velmi přesvědčivé.

Neopomenutelný je i výkon Jindřicha Nováčka v roli Koukol – skřetí postavičky s činoherní i fyzicky náročnou složkou. Jeho grimasy, pohyby a hlasové nuance tvoří až groteskně-dokonalou postavu, která je vizuálně i herecky jedním z vrcholů večera.

V company pak vynikají zejména taneční sólisté Sofie Koldová, Michal Klohna a Christopher Paul Rossouw dodávají inscenaci dynamiku a vizuální sílu.

Ples upírů se v nové podobě ukazuje jako silná muzikálová inscenace, která ctí klasiku, ale zároveň nezapomíná na moderní divácké nároky. Je to výpravné, hudebně vytříbené a zároveň vtipné představení, které si nezadá s velkými evropskými produkcemi.

Především je to ale zážitek, který vtáhne, nepustí – a kousne. Přesně tak, jak má muzikál o upírech kousat.

foto: GOJA Music Hall